Věčný oheň

Edice pametí Antonína Matuly (1885-1953) predstavuje osobnost uredníka pusobícího na ministerstvu skolství a národní osvety mezi lety 1919-1944. Pameti ilustrují nejen autoruv soukromý zivot, ale zejména jeho verejnou cinnost -- kariéru stredoskolského profesora na sklonku rakousko-uherske monarchie, spisovatele a autora odborných pedagogických prací, teoretika a "zakladatele" ruralismu a jednoho z hlavních organizátoru tzv. lidové výchovy. Matuluv zájem o kulturní osvetu na venkove po roce 1918 vyústil v zalození celorepublikové osvetové organizace Svobodné ucení selské v rámci republikánské strany. Pameti rovnez poskytují autorovy reflexe slozitého dení v letech tzv. druhé republiky, zejména v oblasti kulturní politiky, která spadala do jeho úredni gesce. Po nacistické okupaci se Matula az do vynuceného penzionování v roce 1944 jako jeden z mála ceských úredníku v rámci ministerstva skolství udrzel ve vysoké pozici a ve vzpomínkách tak z vlastní perspektivy reflektuje interní pomery na ministerstvu i v protektorátní kulturní politice.